Další velmi obvyklou formou vlastnictví (především bytů) je vlastnictví družstevní. Při prodeji družstevního bytu se nejedná o fyzický převod vlastnického práva k bytové jednotce, ale pouze o převod členských práv a povinností z převodce (současného člena bytového družstva) na nabyvatele (nového člena bytového družstva), která jsou spojena s právem nájmu (výlučného užívání) bytové jednotky. Členská práva přecházejí na nového člena okamžikem podpisu smlouvy (dohody) o převodu členských práv a povinností, ovšem ve vztahu k bytovému družstvu přecházejí okamžikem předložení uvedené smlouvy příslušnému bytovému družstvu. Současně s nabytím členství v bytovém družstvu přechází na nabyvatele právo nájmu bytové jednotky k níž se váží převáděná členská práva a povinnosti.

Bytové družstvo vystaví novému členovi (obvykle nejpozději do 30 dnů od předložení dohody o převodu členských práv a povinností) novou nájemní smlouvu. Družstevní byty mohou být privatizovány do osobního vlastnictví, a to při splnění konkrétních podmínek, které bývají zakotveny ve stanovách bytového družstva nebo jsou schváleny na členské schůzi. Existují základní dva typy bytových družstev. První skupinou jsou takzvaná stavební bytová družstva – původní, obvykle několik desítek let stará bytová družstva obhospodařující značné množství bytových domů a bytů v různých lokalitách. Tato bytová družstva skutečně byty v minulosti stavěla a získávala své členy, kteří složili základní členský vklad a zavázali se splácet anuitu, za účelem další výstavby.

Druhou skupinou jsou bytová družstva, která se zakládají za účelem privatizace bytového fondu, obvykle bytů pocházejících z komunálního majetku - tedy z majetku svěřeného do správy městským částem velkých měst nebo obcí. Tato bytová družstva se zakládají obvykle po jednotlivých domech či jen po jednotlivých vchodech bytových domů či privatizovaných objektů a slouží ve většině případů pouze k účelu koupě celého bytového domu. Tato družstva se výstavbou družstevních bytů vůbec nezabývají. Při založení bytového družstva složí jednotliví nájemníci základní členských vklad a obvykle 25% sjednané ceny privatizovaných bytových jednotek (každý za svou bytovou jednotku) a zbývajících 75% bývá spláceno formou měsíčních splátek (anuity) jako bezúročná půjčka městské části, která bytový dům do privatizace svým nájemníkům poskytla. Ceny za privatizaci takovýchto bytů se kupodivu velmi obvykle pohybují hluboko pod tržní cenou, a to řádově v úrovni několika málo desítek procent (10-30%) tržní ceny, což je vůči lidem nebydlících ve státních či obecních bytech dosti nefér… Po doplacení anutiy mohou být jednotlivé bytové jednotky z majetku bytového družstva na základě provedení prohlášení vlastníka a několika dalších nezbytných administrativních úkonů převedeny (obvykle bezúplatně) do osobního vlastnictví nájemníků - členů bytového družstva. Po převodu do osobního vlastnictví musí být ovšem ze zákona vytvořeno tak zvané společenství vlastníků, což je svým způsobem obdoba bytového družstva. Z tohoto důvodu se čím dál častěji stává, že i po doplacení anuity zůstávají na základě dohody nájemníků (členské schůze) byty v družstevním vlastnictví neboť družstva, která dobře fungují a hospodaří se svým majetkem jsou mnohdy lepší a průžnější v rozhodování než společenství vlastníků, z tohoto pohledu je až na několik specifik (zatím nemožnost financovat koupi družstevního bytu hypotečním úvěrem, u kterého by se ručilo přímo kupovanou bytovou jednotkou, apod.) vlastnictví družstevní velmi obdobné s vlastnictvím osobním, kde musí existovat tzv. společenství vlastníků.